Velké korkové stromy měly odranou kůru do výšky tří metrů, jako okousané od zvěře s tím, že je takhle zubožili místní obyvatelé, veskrze hodní lidé, jak se sám přesvědčuji.
V průběhu dne mi došla zároveň voda i chléb a to prosím daleko od jakéhokoli města, protože při stopování jdu pěšky. Nejbližší osídlení na mapě bylo snad patnáct kilometrů dozadu a v před kam mířím až dalekých sedmdesát. Už se témeř plazím suchem, když v dáli zahldnu malou osadu. Ještě je tak hodinu vzdálená. Nebudu vyprávět kolik si člověk zkusí vyprahlosti v místech, kde není ani kousek stínu, kde sypký okraj silnice nabízí hrob. Blízko vesničky se raduji, že si již brzy koupím něco na osvěžení, ale když přicházím na místo, zjišťuji,jak je těch několik domků zchudlých, jak je tam obchodů, že si nemůžu vybrat. Nepropadám panice a oslovuji zdatného pána, prosíc jej o vodu s jídlem. Řekl, ať chvíli počkám a odešel do chatrče. Na zahradě si hraje několik dětí, přičemž mě zvědavě okukují.
